Jak jsem se ne/dostal na koncert skupiny Queen v Budapešti roku 1986

 Kdybych napsal, že jsem se na koncert dostal, nebyla by to pravda, kdybych však napsal, že jsem se tam nebyl, lhal bych. Jak to tehdy bylo?  

O koncertu jsme se jistě dozvěděli buď v některé z malostranských hospod, nebo možná na burze. Byl rok 1986 režim trochu povolil, znovu mohl hrát Pražský výběr, Visací zámek, Precedens, Jasná Páka přejmenovaná na Hudbu Praha, v pražském Paláci kultury se konal první Rock-fest.

To bylo sice hezké, ale zahraniční kapely se nám, ne naší vinou, vyhýbaly. To u našich jižních sousedů, to byla jiná. Queen zdaleka nebyl první koncert rockových veličin; například již v roce 1984 jsem tam jel společně se sestrou na Iron Maiden. Byli jsme napresováni do vlnícího se davu ze strany na stranu. Naštěstí z edukačních materiálů branné výchovy jsem věděl, že před ušlapáním ochrání mít v davu lokty nahoře a zapřít se o kolemstojící. Koncert jsme přežili, byl báječný.

Pravda je, že hvězdy první velikosti jako Queen, v Budapešti dosud nebyly. To se prostě musí vidět! Společně s kamarádem Františkem jsme si vzali dovolenou a vyjeli. Budapešť byla v našich očích skoro jako Západ. Až na to příšerné pivo točené do půllitrů z jakýchsi hadiček. Ale jinak si zde přišlo srdce rockového fanouška na své. Úplně úžasný byl malý krámek nedaleko středu města v zastrčené uličce - Hunky Punky. Tam se dal sehnat vohoz jak pro metaláky, tak pro pankáče. Pamatuji se, že jsem si tam koupil bezvadné pruháče, placky a další „nutné“ věci.

Přijeli jsme na Nyugati pályaudvar, rozhlédli jsme se po městě plném plakátů ohlašujících, že šeptanda nelhala: Queen skutečně zahrají 27. července na Népstadionu. Vyndal jsem mapu, abych zjistil, kde se stadión nachází. Naštěstí v Budapešti měli skvěle označenou dopravu. Na plánku města, který byl na každé stanici metra, se daly najít spoje (metro, autobusy, tramvaje), kterými bylo možné dojet na určené místo. Jak to tam funguje nyní, nevím, ale dosud jsem nic podobného a přehledného v Praze neviděl a asi neuvidím.

Přišli jsme před stadión, chvíli jsme hledali pokladny, když jsme je našli, k našemu zjištění jsme zjistili, že je vyprodáno. Leč nevzdávali jsme se, možná pokladny ještě před koncertem otevřou. Určitě bude mít někdo lístek navíc, není možné, abychom se tam nedostali. Stadión i město bylo obleženo mnoha a mnoha fanoušky z východní Evropy, nejvíce zde bylo "kružítek". Kružítka jsme říkali východním Němcům, jež ho měli ve svém znaku. Dali se také poznat podle celodžínsového oblečení, dlouhých vlasů a hlavně knírkem pod nosem. Podobný knírek měl ostatně i Freddie Mercury.

Hodiny přibývaly, bylo vedro, začali jsme být nervózní. Už nevím, jestli se pokladna pro pár šťastlivců ještě otevřela, ale rozhodně jsme mezi těmi šťastlivci nebyli my. Hrdě jsme odmítli předražené lístky od několika překupníků. Až uvidí, že nabídka převyšuje poptávku, určitě zlevní.

Čas neúprosně běžel, to už přestávala být legrace: „Sakra, tak už nám nějaký ticket prodejte, my tam musíme!“ Nepamatuji se, zda před Queen byla nějaká předkapela, zřejmě ano, protože jsme si říkali: „Dobrý, ještě nezačali hrát, něco se sežene.“ Šlo do tuhého. Jisté bylo, že jsme se s tou nabídkou přepočítali. Za cenu, kterou nám zprvu překupníci nabízeli, bych jim nyní líbal ruce. Ceny stouply. Lístek za pět set  forintů, možná víc, jsem si už nemohl dovolit.

Ozvaly se první tóny milované kapely, nadával jsem si, že jsem měl tu pětistovku přece jen vysolit, pozdě, lístky došly. Zatímco davy na stadiónu nadšeně jásaly, my, za zpěvu Freddieho Mercuryho a hudby skupiny Queen, zdrchaně bloudili kolem, zklamaní a bez nálady. Už jsme slyšeli, že Freddie se loučí s publikem a s Budapeští, pořadatelé otevírali brány, šmitec, na koncert jsme se nedostali. Jenže…

...Jenže konec to ještě nebyl! Za zvuků dunící basy, vířících bubnů a kytarových riffů a zpěvu písně Radio Gaga jsme otevřenými branami vnikli na stadión jako spartakiádní borci na Strahov, a štastní jsme ještě vyslechli mou veleoblíbenou We Will Rock You, následovanou Friends Will Be Friends, We Are the Champions a nakonec God Save the Queen, kterou skupina uzavírá své koncerty. Ty hlavní fláky jsme viděli! Jsme šampióni!

Tak se stalo, že na koncertě Queen jsme vlastně nebyli, ale také byli. Co nadělám, nemůžeme chtít všechno; žili jsme ještě v dobách, kdy jsme si mysleli, že svět může být už jen lepší.