Popmuzeum - 20 let Vokalízy a hudební samizdat
Přesto se podařilo mnoho vynikajících koncertů, skupin a festivalů prosadit a dostat do podvědomí. O aktivitách Popmuzea se na jeho stránkách píše:
Spravujeme depozitář v Praze – Horních Počernicích, kde shromažďujeme a archivujeme písemné dokumenty, nahrávky a audiovizuální záznamy, hudební nástroje a přístroje, související s vývojem populární hudby, stejně jako memorabilie, vztahující se k důležitým osobnostem či událostem české a slovenské populární hudby (populární hudbu chápeme v celé její šíři bez ohledu na stylové, žánrové a časové omezení). Tyto materiály jsou badatelům k dispozici v našem sídle v kulturním centru Kaštan. Budování archivu je dlouhodobou aktivitou a odvíjí se v závislosti na přidělovaných grantech. ¨ Máme také moravskou pobočku Poparchiv v Brně, kde vznikl a je dále rozvíjen elektronický archiv, a kde jsou například deponovány vinylové gramofonové desky a obaly.
Pro neobeznámené podotýkám, že Popmuzeum najdeme v kulturním centru Kaštan na Bělohorské, kde se nachází i scéna Unijazzu. Ve vstupní hale před vchodem do muzea si můžete prohlédnout fotografie slavných bardů českého rocku a jazzu, které bývají věnovány tématu výstavy, která probíhá uvnitř.
Vstupné je pouhých čtyřicet korun, v mém případě posloužil jako úplatek plakát, který archiv muzea zřejmě dosud neměl, aspoň tak posoudil jeden z organizátorů výstav, který připravoval panel do klubu Vagon, kde by měla být expozice věnovaná 75 letem Vladimíra Mišíka.
V muzeu nad vámi a výstavními panely visí kytary české provedience, které mnozí z nás kupovaly za peníze ušetřené z brigád. Z bazaru hudebních nástrojů na národní jsem si odnesl nejeden nástroj: například Jolanu Iris.
Za vitrinou vpředu se skví starodávné přístroje, na které se dalo nahrávat nebo přehrávat muzika. Je zde i teslácký mixpult nebo úžasné východoněmecké varhany Matador z minulého století.
Tématem výstavy bylo: „20 let Vokalízy - 40 let od prvního ročníku konaného 29. - 30.9. 1981“. Součástí prohlídky byl i dokument mapující její historii. Památný festival Vokalíza slavil 40. výročí a u té příležitosti přišla i její organizátorka Jana Koubková.
Na počátku byla touha něco udělat pro menšinové žánry. Jana Koubková o tom v rozhovoru pro Hudební rozhledy říká:
“Nikdy nezapomenu na tu chvíli před více než třiceti lety, kdy jsem na procházce s přítelem po Karlově mostě vyslovila otázku: Proč vlastně zpěváci menšinových žánrů, jak se kdysi jazzu, blues a rocku říkalo, nemají svůj festival třeba ve Velkém sále pražské Lucerny? Tyhle žánry měly vždycky vyprodáno, ale neměly možnost se předvést na velkém festivalu.”
A tak mě napadlo, že bych mohla využít pětasedmdesáté výročí narození Jaroslava Ježka, které připadlo na 25. září 1981. A že by to u těch schvalovacích komisí mohlo snad konečně projít. Model byl jednoduchý: každý z vybraných zpěváků měl zazpívat jednu Ježkovu píseň ve vlastním aranžmá.
Jana Koubková, neboť jest živel, který nic nezastaví, se pustila do organizace. Původně se festival měl jmenovat Hlas 81, jenže byly zrovna volby a vejboři by to nejspíš zatrhli, takže vymyslela pro festival název Vokalíza. Ve Wikipedii nalezneme definici: Vokalíza je nonverbální hudební projev lidského hlasu, jinak řečeno „zpěv beze slov“, při němž zpívající užívá pouze vokálů (nejčastěji A, U nebo O).
První a druhý ročník proběhly na Žofíně. Z jejího vyprávění jsem se dozvěděl i takovou drobnost, že tam bylo tehdy lešení, takže musela postavit kluky, aby na něj nikdo nelezl a nehulákal do oken. I na takové maličkosti bylo třeba dbát, aby akce zdárně proběhla. Pak už následovala Mekka českých muzikantů Lucerna.
Pár ročníků festivalu Vokalíza jsem viděl, pamatuji si na tu skvělou atmosféru po střechu narvané Lucerny, v níž se i mramorové sloupy potily, hudba rockovala, jazzovala a bluesovala, obecenstvo řvalo, pískalo a ječelo nadšením, celé to společenství lidí najednou cítilo, že zde v tom sále existuje malý prostor svobody.
Na Vokalíze začínal například Žentour s Janem Ledeckým, Bára Basiková, Richard Müller (ten se mi tehdy strašně nelíbil). Mohli jsme zde ale vidět i legendy jako Evu Olmerovou, Vlastu Průchovou nebo Jiřího Suchého, podařilo se sehnat i muzikanty z Polska, Maďarska i NDR, prostě super!
Z povídání Jany Koubkové vyplynulo, že festival jako byla Vokalíza se dá nyní uskutečnit velice těžko, nejsou sice komise, ale místo nich nejsou peníze, navíc kultura v době pandemie umírá na úbytě, nejsou sponsoři, alba se těžko prodávají , všechno je na internetu. Nezbývá než doufat, že se situace v dohledné době zlepší.
V březnu Popmuzeum chystá výstavu obalů kazet, magnetofonových pásků a desek, které v minulém století hudební fanoušci nahrávaly a předávaly kamarádům a známým podobně jako samizdat. Jedna z možností, kterou jsem vyzkoušel, byla přijít s kazeťákem ke zvukaři a poprosit ho, jestli byste si to mohli „ píchnout do mišunku“.
Druhá možnost, jak přijít k nahrávkám zakázaných skupin, byl právě samizdat. Mezi dva hlavní „profesionální“ samizdatové vydavatele patřil Petr Cibulka a Mikoláš Chadima. Hlavní heslo vydavatelství Petra Cibulky bylo: „Půjčuj! Rozmnožuj! Rozšiřuj!“
Jan Lněnička
Zrádce Beneš zachránil Československo
Západní spojenci nás zradili, jedině Edvard Beneš měl odvahu vyvěsit bílou fangli na Hradě, abychom mohli přežít i my a pomlouvat jej.
Jan Lněnička
Vše se zlepší, až nebude u vlády ODS!
Usuzuji tak ze slov premiéra Petra Fialy: „ODS byla u vlády vždy, když bylo Česko v krizi - ať 90. léta, tak ekonomická krize v roce 2008, tak současná krize.“
Jan Lněnička
Koudelka, přestaňte už rozklepávat nejtek a sežeňte nějaké kompro!
A tak Koudelka přestal rozklepávat nejtek a se svými čučkaři s BISky, začal hledat kompro, to kvůli tomu, aby se antisystémové strany nedostaly do eurovoleb, nerozvrátily nám demokracii a nevehnaly nás do náručí Ruska.
Jan Lněnička
Putin složil zbraně – morální převaha českých chciválků potvrzena!
Jsem rád, že vám tuto radostnou zvěst mohu v aprílovém čase předložit jako první. Přestože diktátor Putler měl na bojišti převahu, rozhodl se kapitulovat.
Jan Lněnička
Jsou pomníky padlých sovětských vojáků bezpečnostním rizikem pro stát?
Dalšími riziky jsou: starci, mládež, česká, maďarská a slovenská vláda, chcimíři, chciválkové, Putin, Biden, Fiala, green deal, fosilní lobby, zemědělci, umělá inteligence, Rusko, NATO, BRICS - stačí si vybrat.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Pro mírové rozhovory s Ukrajinou nejsou důvody, řekl Kreml. Jednat odmítá i Kyjev
V současné době neexistují důvody pro mírové rozhovory mezi Ruskem a Ukrajinou, protože Kyjev...
KOMENTÁŘ: Jako figurky na šachovnici StB. Akce Skaut byla obří past na odboj
Premium Odboj, nebo provokace? Před pětasedmdesáti lety, v dubnu roku 1949, vrcholila u nás akce Skaut,...
Sociální nůžky se rozevírají. Češi chudnou, ač pracují, říká antropoložka
Minimální důstojná mzda pro rok 2023 činila 45 573 korun hrubého, vypočítala Platforma pro...
Precheza dostala novou pokutu za únik oxidu siřičitého, má zaplatit půl milionu
Přerovská chemička Precheza dostala za únik oxidu siřičitého do ovzduší v říjnu 2014 od České...
- Počet článků 386
- Celková karma 29,97
- Průměrná čtenost 1019x