Odpojte se na pár dní od internetu aneb výlet do Orliček

V krásné vesničce v Orlických horách jsme se sešli s přáteli při oslavě našich 60 let; i bez PC, TV, radia a jiných zázraků informační doby, bylo setkání báječné.

Nevěděli jsme, jak si stojí fronta na Ukrajině, kolik zbraní jsme tam poslali, jak kárá Evropu a Němce zvláště prezident Zelenskij, jaké další nesmysly projednala naše čacká vláda, kolik peněz bylo vyvedeno z eráru, ani kolik vnad ze svého božského těla ukázala na instáči Ornela Koktová.

To neznamená, že bychom byli úplně mimo, naše názory na světové dění se rozcházely, oba šedesátníci se kupříkladu lišili od ostatních v hodnocení na čistý neposkvrněný charakter národa Ukrajinců, neoznačovali jsme je jako fašisty, ale jako nacionalisty, a i když jsme válku odsuzovali, přesto jsme byli označeni za ruskou pátou kolonu a putinovce, kteří si přejí, aby Rusové byli i u nás. Pročež, abychom své pomýlené hlavy a názory napravili, dostali jsme zástěry s nápisem: Putin, make art, not war!

Jelikož naši přátelé jsou katolíci a já jsem katolík akorát na baterky, budeme se modlit, aby tuto výzvu karatista, judista, plavec, hokejista a pomatený vládce Rusi, vzal za svou. Vždyť i Hitlerova plátna jsou dnes velmi ceněná. Kdyby bývali mladého Ádíka vzali na rakouskou malířskou akádu, nemusela být válka.

Dnes na akádu berou každého, což je štěstí pro nás pacifisty, leč neštěstí pro umění. Dle vyprávění jedné z našich kamarádek se její dcera dostala na uměleckou školu a mezi mnoha a mnoha pohlavími jejich spolužáků je jediná hetero. Fuj! Že se nestydí! Ne, to si nemyslím, můj prostý názor je, že člověk sám před sebou neuteče. Snažil jsem se o to s chlastem a také to nevyšlo.

Aj alkoholu se vypilo dosti, i tak se nějaké lahve vezly domů. Aby ne, když velký píč, tedy já, abstinuje. Ani ostatní, jak ženy tak mužové, již dávno nepijí jako carští důstojníci. Dokonce i jídlo, jímž se každý z nás chtěl pochlubit svou kulinářskou dovedností, jsme všechno nesnědli. V sobotu, kdy byly čarodějnice, čáry, nebo Valpružina noc jsme zapálili ohníček, ovšem docela malý, který se s vatrou místních hasičů nemohl měřit, buřty jsme na něm opekli, zbyly dva, možná kvůli tomu, že jsme nemohli ani za boha najít hořčici. Má-li někdo z vás hořčici a zájem o dva dnes už možná nazelenalé buřty, obraťte se na mne v diskusi.

Mnoho se zpívalo a hrálo, druhý z oslavenců vezl kombo a elektrickou kytaru, ke které dostal kytarový efekt. Poprvé od roku 1776 zněl farou, v níž jsme byli ubytováni, zvuk přebustřené kytary! Ale hrálo a zpívalo se i se španělkou! Byl mezi námi objeven dokonce fenomenální talent hráče na hudební nástroj, jež zove se kazoo. Jeho manželka, snad se na mne nebude zlobit, když to prozradím, bohužel po určité době jeho tatřka geniální atonální kreace zarazila. Hudebník se urazil a šel spát. Škoda, mohl svým dílem přispět k přelomovému hudebnímu dílu kontrapunktické opery: „Rychlé šípy 1. strana“. Naštěstí Rychlé šípy mají mnoho stran, a tak doufáme, že bude prolomeno manželčino veto na kazoo a nástroj i muzikant se připojí.

Nejnáročnější část výpravy byl výstup na Suchý vrch; v průvodci píší, že vrch leží ve výšce 995 metrů nad mořem, ale je to určitě daleko výše. Obec Orličky leží 700 metrů nad mořem, překonali jsme tedy téměř 300 výškových metrů, což vzhledem k naší uondanosti po výletu, nemůže sedět. Narazil jsem ovšem na stránky obce, kde se píše:

Obec Orličky je téměř 4 km dlouhá a rozdíl v nadmořské výšce činí 400 m.n.m. Horní část obce leží ve výši přes 700 m.n.m.

Převýšení 600 metrů by potom souhlasit mohlo. Další zajímavostí je rozhledna, na kterou tři členové, včetně mne, vyšplhali, pro zajímavost dodávám informaci:

Rozhledna Suchý vrch na Kramářově chatě nabízí výhledy na Orlické hory, masív Králického sněžníku, Jeseníky, Polsko (Kladskou kotlinu), Orlickoústecko ale i vzdálenější Krkonoše, když to atmosférické podmínky dovolují.

Počasí bylo nádherné, viditelnost dobrá, tudíž jsme téměř vše popisované viděli. Na jednom místě však stály vzrostlé stromy, jež zabraňovaly zdárnému výhledu do krajiny. Pro větší blaho turistů bych tyto  navrhoval zkrátit, případně vyklučit. Doporučuji všem, aby si na Sucháči nedávali ne příliš chutný zato velice drahý bramborák (pozn. nutné provést kontrolu marží!) Cestou dolů jsme se v nejvyšším bodě Orliček stavili v hospodě U nás doma, v níž kraluje úžasná (pan Hrabal by o ní napsal, že je to žena „obryně“) hostinská s krásnou červenou kuchařskou červenou čapkou na hlavě a se zálibou v pletení. Poznáme to tak, že pod schůdky do hospody je opletený kmen i větve stromu jakoby indiánskými motivy a uvnitř sedí na lavici sedm pletených trpaslíků.

Ke konci sobotního večera přišla řeč na seriál Vraždy na Shetlandech, inspirováni seriálem jsme začali plánovat úkladnou vraždu jednoho z oslavenců, pikantní na tom je, že plánování se účastnila i sama oběť. Velice jsme se přitom nasmáli. Dámy se smály smíchem klokotavým, muži též, ovšem o několik oktáv nižším. Jednomu z mužů, shodou okolností to byl onen virtuos na kazoo, jeho smích přecházel do krajní fistulky a nedal se zastavit. Když plánovaná oběť poznenáhlu zmizela, smát jsme se přestali…

Mnoho a mnoho by se dalo ještě napsat; třeba o tom, jak moravská výprava nemohla odjet, neboť měla ve svém zcela zautomatizovaném vozidle vybitou baterii, nebo o těch kněžkách lásky… a tak.

Vše dobře dopadlo, auto se podařilo nastartovat a mrtvý oslavenec se nakonec o den později našel v londýnském metru hrajíc alive na neozvučenou elektrickou kytaru, za to já, když jsem na Hlavním nádraží v Praze koupil půlku chleba od Odkolka za 45 korun, jsem málem umřel.

Když jsem se vzpamatoval, a znovu se připojil k síti, spáchal jsem shora uvedené zápisky.

http://www.obecorlicky.cz/poloha

http://www.suchak.cz/rozhledna-suchy-vrch