Nadáváme Rusům do russáků

Jsou zmanipulovaní propagandou, musí mít svého cara, který je neomylný, jsou věčně ožralí, nemají vlastní rozum, jsou to zrůdy. Jak byste se chovali v autokratickém režimu a podobné situaci vy, holenkové?

Odpovídám, že konformně. Chovali jsme se tak za socialismu, až když režim povolil, začali se dít demonstrace. Moc lidí tam před listopadem nechodilo, v lepším případě nižší tisíce. Jestliže by se například v roce 1981 dostala k moci Solidarita, jistě bychom společně s dalšími bratrskými vojsky šli Poláky "osvobodit", stejně jako v roce 1968 oni nás. Co bychom s tím nadělali?

V autokratickém režimu vládne především strach, každý si chce zachránit vlastní kejhák a mít se dobře. Rusko navíc svůj rozpad a nastolení kapitalismu dost šeredně odskákalo. Jak píše Naomi Kleinová v knize „Šoková doktrína - vzestup kalamitního kapitalismu“: „Příliš mnoho šoku a málo terapie." Na rozdíl od Polska, Rusko finanční pomoc nedostalo, pouze striktní pobídky, jak dospět k trhu bez přívlastků, podle mustru chicagské ekonomické doktríny.

V Rusku nastal chaos a bída. Jestliže mnozí jásají nad tím jaká byla za Jelcina svoboda, tak její význam snižuje chudoba a celkový rozklad hospodářství, jehož využila, stejně jako u nás, nově ustavená vrstva oligarchů. Na rozdíl od nás se tak dělo v mnohem větším měřítku. Inu Rusko, vsjo bolšoje.

Po Jelcinovi přišel Putin, ochočil si oligarchy, zvedl životní úroveň a ideologicky se jal hlásat, že rozpad Sovětskému svazu byla největší tragédie Ruska v jeho novodobých dějinách. Přál si, aby Rusko bylo opět velmocí, velkým světovým hráčem, jakým byl „Sojuz“ za dob studené války. Není divu, že pod náporem těchto okolností Rusové Putinovi uvěřili.

Ukrajina prošla podobným vývojem. V 90. letech se mnou dělal Ukrajinec, jehož matka byla učitelka, plat jako státní zaměstnankyně nedostávala, z přílivu Ukrajinců bylo jasné, že ani tam nebyla situace růžová. Vlády byly většinou proruské, takže se nic nedělo. Pak přišly sliby ohledně vstupu do EU, Majdan. U slibů však zůstalo.

Putin zabral Krym, vlády se ujal prozápadní Zelenskyj, „NATO začalo štěkat u ruských dveří“, jelikož je v Rusku stále oslavováno vítězné tažení Evropou v dobách II. světové války, Putin se rozhodl jít ve stopách svých předků: tentokrát chce zachránit Evropu od úpadku progresivního liberalismu a "denacifikovat" Ukrajinu.

Začala speciální operace, Rusové jsou obviňováni z válečných zvěrstev. Ve válce válečná zvěrstva, je to tak divné? Vždyť sama válka je zvěrstvo: pokud v první fázi války šli do bojů různí deklasovaní živlové, není to žádné překvapení. Zastavit taková agresivní psychopatická hovada, která se neštítí ničeho, a drží zbraň v ruce, je nemožné.

Kradou: dobrovolně může jít do války jenom ten, komu nic jiného nezbývá, vysoký žold pro ně znamená pobídku, vidí pro sebe a svou rodinu vzestup životní úrovně, která zřejmě od dob Putinova nástupu k moci klesla, jsou zde lidé, jejichž morální zásady jsou dané chudobou. Chudoba cti tratí. Pak tu „bojují“ zřejmě chmatáci, kteří nouzí netrpí, protože zlodějnu mají v povaze, kradou, neboť jim žádný trest nehrozí.

Znásilňují. Byli jste někdy na vojně? Případně ve vězení? Blahoslavený Sváťa Karásek zpíval v kontextu vězeňském, který se od toho vojenského příliš neliší: „Nejsem tu krátce, vidím píču i v chlebový patce.“ Vojáci jsou přesvědčeni, že ani zde jim trest nehrozí.

https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/karasek-svatopluk/je-pozde-861749

Je to hnusné, ale lidské, až příliš lidské. Stejně jako „nelidský“ masakr v Buči, nejsou to lidi, jsou to přeci naši Nepřátelé! Říkají si: "Vše je dovoleno."

Všichni známe Standfordský experiment, který ukázal, že pokud je jedinec izolován, je mu dána bezmezná moc a jeho oběti jsou „odlidštěny“ (je jim dáno číslo, mluví se o nich jako o havěti, parazitech), velice záhy a přirozeně se objeví kruté zacházení, které není v běžném životě akceptovatelné.

https://psychologie.cz/lidske-prilis-lidske/

A ruská mlčící konformní většina, jíž se válka prozatím netýká? Může skýtat nějakou naději? Nedokážu si v boji představit takového Maxima. S Maximem jsem pracoval na ruské škole v Bubenči na recepci. Byl to mladík z ruské zlaté mládeže. V divadelním sále tam žáci, uctívači starých dobrých ruských anarchistů, hodili z balkónu dolů do první řady molotova. Sál byl prázdný. Maxim byl z té události v naprostém šoku. Museli do chudáka Maxima nalít pěkných pár stakanů vodky, aby se vzpamatoval. Doufám, že Maxim je někde v týlu za psacím stolem a rachot děl neslyší, ale pochybuji, že by se rozhodl on a jemu podobní proti Putinovi demonstrovat, takoví si jistě najdou nějakou cestu, jak se někam zašít a válce se vyhnout.

Dělat Rusů russké vyvrhele a vrahy zní sice uvědoměle, ale není to tak docela pravdivé. Být nekonfomní je i ve svobodné společnosti a v mírových dobách náročné, v lepším případě si o vás řeknou: „Je divnej,“ v tom horším vás vyobcujou ze společenství. Ve válce je to o to horší, že zlo je přítomno všude kolem vás, zachovat si „zdravý“ rozum, osobní integritu a nevypustit džina krutosti skrytého v jungovském stínu, jež tkví v každém z nás, je náročné.

Musel byste býti nadčlověk, osvobozený od všech předsudků, předpojatostí a pověr, tak jak si jej zřejmě představoval Friedrich Nietzsche. To ostatní je lidské, příliš lidské.

Hitler i Putler, ač tvrdí cosi o vyvolených národech, dělají z lidí pravý opak... stádo. Pro většinu z nás je stádní konformita nejbezpečnější modus vivendi. To platí i o těch, kteří nadávají Rusům do russáků.