Válka bude, víc vám neřeknu...

Víc ani říkat nemusím. Když občas takto straší generál Řehka, není to strašení, běda, když takto praví dezolát. Válka tu již dávno je: mezi lidmi přibývá agresivity, netolerance a násilí.  

Svět v jistém dobou pozměněném smyslu připomíná dobu před první světovou válkou, aspoň jak ji popisuje Stefan Zweig v autobiografické knize „Svět včerejška“. Po dlouhém míru nikdo nevěřil, že by válka mohla vypuknout a najednou, jako blesk z čistého nebe! Válka. Za všeobecného nadšení lidových veselic vojáci odjížděli na frontu. Žranice při cestě na frontu na začátku války popisuje Jaroslav Hašek ve Švejkovi.

Současný systém klade na člověka vysoké nároky, lidé se tak dostávají do obtížných neřešitelných situací, jejich společným jmenovatelem je strach ze selhání. Kdo se nedokáže správně orientovat dostává se do permanentního stresu a úzkostí, které vedou k vyčerpání, ke ztrátě sebedůvěry, k vyhoření v práci nebo ve vztahu a mohou končit i sebevraždou; svou frustraci obrátíte vůči sobě, což je to nejčernější východisko, jak vzniklou situaci řešit.

V důsledku covidu, když korporáty za účelem co největších zisků výrobu přesunuly především do Číny, se systém zadrhl, lidé se tak dostali do existenčních potíží. V socialismu jsme měli své určité jisté, základní životní potřeby byly dostupné, jistá míra nejistoty je samozřejmě prospěšná, ale absolutní nejistota ubíjí. Pomoc státu tehdy fungovala pomalu a ani nyní se situace nezlepšila. Úřady fungují pomalu, neboť jsou přeplněné množstvím žadatelů. V případě duševní péče existují krizová centra, ale chybí následná péče. Člověk, kterého systém nechá bez pomoci, se pak se chytne všeho, co mu umožní aspoň nějakou úlevu od své prekérní situace. Může to být chlast, drogy, násilí vůči druhým. Nespokojenost roste.

Proč na radikální demonstrace tzv. dezinformátorů míří především starší ročníky, je důsledek zklamání z polistopadového vývoje, mnoho lidí se zkrátka buď „nechytlo“, nebo nesouhlasí s vývojem společnosti ke kapitalismu a tržnímu hospodářství. Stejně tak na demonstrace chodí ti, které stát nechal na holičkách (zde je zajímavé, že za covidu stáli ve frontě na pomoc i ti uvědomělí podnikatelé, kteří jinak žádají menší daně a méně státu, s nataženou dlaní, najednou jim byl ten opovrhovaný stát dobrý). Kapitalismus tvoří příkopy mezi lidmi, které byly dříve neznámy. I ti, kteří se dosud drží na snesitelné životní úrovni, nyní nabývají dojem, že stát podporuje jen bohaté, a těm ostatním rozdává žebračenky, jež se kvůli ne příliš zdařilé digitalizaci úřadů dají dosti složitě získat.

Na druhé straně zde máme ty uvědomělé, kteří nakaženi nepřetržitou propagandou provládních médií (všimli jste si, že Čt nám nějak často servíruje válečné filmy o hrdinných amerických vojácích během 2. světové války?), jež se se svými proklamacemi nějak neliší od hesel z dob socialismu, jen jejich ideologie je jiná, pak už jen bezmyšlenkovitě ale s náležitým patosem papouškují slyšené fráze a hesla, a tak drží jednotnou linii s vládou, prezidentem a senátem v duchu motta: „Kdo nejde s námi, jde proti nám.“ Jejich postřehy a odsudky vůči těm druhým ovšem nezavdávají žádný podnět k dialogu, po kterém jsme svého času volali. Voliči Babiše, Okamury, sympatizanti Miloše Zemana nebo účastníci protivládních demonstrací jsou v očích těchto „spravedlivých“ hloupí nevzdělaní a automaticky, i když si žádají mír, i proruští,. S dezinformátory, kteří přinášejí někdy až absurdní spiklenecké teorie, je třeba přísně zatočit! Takové jsou názory těch, kteří o sobě tvrdí, že jsou chytří, moudří a vzdělaní, tedy by měli mít s těmi, kdo měli v životě méně štěstí, a nebylo jim shůry dáno, jistou trpělivost. Nemají, jsou mnohdy ještě agresivnější než oni. A to nemluvím o hloupé a trapné dehumanizační nenávistné kampani proti obyvatelům Ruska.

Zatímco na Ukrajině hoří válka horká, tak i celý svět se jakoby ocitá v jakémsi podivném stavu bojové pohotovosti: problémy jsou mezi Čínou, Taiwanem a USA, stálé horko je v Izraeli, který má vleklé neshody s Palestinci nově i s Irákem, bojuje se v Sýrii, vnitřní politické problémy má, abych nemusel vyjmenovávat, v podstatě celý svět. Politické elity nejsou schopny se dohodnout, potencionální požár naopak pomalu rozdmychávají.

Ve světě i v nás panuje napětí, nespokojenost, agresivita, tak proč si trochu nezaválčit?