Žijí mezi námi, říkáme jim dezoláti – pohled slušného občana

Když jim řeknete: „Žijete si tu jako pánbu ve Frankreichu, podívejte se třeba do favel v Jižní Americe, do Etiopie, nebo na lidi strádající válkou.“ Drze odpovědí „Nemáme na letenku!“  

Ano, tito tak zvaní dezoláti mají na všechno odpověď. Jako by neznali neznali moudré přísloví: „Kdo chce hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.“ Zeptáte-li si jich znovu, zda by se chtěli do takových lokalit podívat, aby měli srovnání, jak skvěle se zde v Česku žije, odpovědí, že ne, že by radši chtěli do nějakého hotelu all inclusive třeba na Malorce. Ano, nic je nezajímá, jen jejich vlastní pohodlí, jen někde si válet šunky na slunci, nacpat si panděra, dál jejich tužby nesahají. Ale aby pro to něco udělali, to už je pro ně složité.

Každý z nás přeci má v této společnosti stejné startovní podmínky, stačí se vzdělávat, pilně pracovat, pak si může užívat podle svého. Jenže oni jsou práce se štítící lemplové, kteří nikdy nic nedokázali, jen brblat a nadávat.

Jejich největší aktivitou je každý měsíc dojít na úřad zažádat o sociální dávky, tedy o finance které jdou právě z kapes nás - slušných občanů. Následně je vidíme, jak za naše těžce vydělané peníze v supermarketu tlačí vozíky plné jídla a nezdravých pochutin, jako třešničku na dortu mají navrch položenu basu piv a kartón cigaret. Doma v ubytovně si pak pustí televizi; místo aby udělali něco pro zlepšení své situace, otevřou si lahváče, nacpou si panděra bůčkem a s cigárem v hubě ulehnou na gauč, a po celou dobu lají na systém, který jim umožňuje zahálčivý život v "bídě".

Správně ve svém blogu na tato práce se štítící individua upozorňuje pan Ziegler, když připomíná slova překabátěného křesťana svatého Pavla, jež když vyřknul tato moudrá a stále platící slova:

„Kdo nepracuje, ať nejí!“

Teď však slyšíme, že někteří mezi vámi vedou zahálčivý život, pořádně nepracují a pletou se do věcí, do kterých jim nic není. Takovým přikazujeme a vybízíme je ve jménu Pána Ježíše Krista, aby žili řádně a živili se vlastní prací.

Chceme-li tato slova převést do současné doby, musíme si povšimnout, že jsou to právě oni, dezoláti, kteří se pletou do věcí, do kterých jim nic není. Ano, právě oni vyřvávají na protivládních, proruských demonstracích. Zde skáčou na sliby populistům, kteří jim slibují modré z nebe a mají přitom jednoduchá řešení na všechno, ale my víme, že jsou to lži, že jedině náš systém a naše vláda jim z kapes nás, daňových poplatníků, takový exkluzivní způsob života bohužel umožňuje a trpí.

A my, slušní občané, jež v potu tváře na svých pracovištích, ve svých firmách, úřadech, podnicích a startupech na ně vyděláváme, jim můžeme jen závidět...