Vy jste na tom dobre, pane Jane Lněničko. Po te vasi kalamite, misto mate slibene. Horsi je to u mne. Aby vysvetlil, tak trochu se vratim do historie. Ten nestastny clovek byl na zacatku 60 let minuleho stoleti vedoucim obchodu s ovocem a zeleninou ve Zline. Znal se s mim pritelem a ten s moji manzelkou mu dodavali vse potrebne ze skladu v Malenovicich. Ti co prozili ty sedesata leta vedeli dobre mit pritele v takove obchodni branzi, kde nedostatkove zbozi bylo pod pultem. Ten clovek vedel jak na to.

Leta uplynula a my s manzelkou po padu komunismu, jsme se sesly s tim pritelem, ktery to ovoce a zeleninu s tou moji pani rozvazeli. Na pocest setkani, jsme navstivily peknou restauraci v byvalem panskem internatu (budova pamatovala jeste stareho Tomase), predelany na hotel. Musim rici, vsechna cest. Prijemne posezeni a osobne jsem se nechal nalakat na "tatarsky biftek" s osmazenym chlebem potren cesnekem. Byla to pritelova nabitka, tak jsm neodolal. Po obede jsem s manzelkou zjistil proc to byla prave tato restaurace v nove upravenem hotelu. Pristoupil k nam majitel a nebyl to jiny, nez ten byvaly vedouci obchodu s ovocem a zeleninou, pan Redl. Prisedl a porucil vsem videskou kavu s pravou slehackou a trochu jsme se rozpovidaly. O jeho businessu, o nasi emigraci, proste vse jak to mezi prately byva. Dokonce obed byl na nem.

Pane Lnenicko. Tato epizoda setkani s panem Redlem me zamrazila moji kandidaturu na post prezidenta nasi krasne vlast, CR. Nase setkani se vedlo v cestine, nenadavali jsme na zadne politiky (ani na ty minule, co kdyby). Nevim zda se doziji te dalsi kandidatury po tech peti letech. Skoda, ten "tatarsky biftek" mi nestal za to. Ted musim trpet a republika se mnou

Jardo, zdravím do Států a prosím tě tu kandidaturu na prezidenta pusť z hlavy...