O objektivním zpravodajství se nedá mluvit: Česká televize události věnovala krátký vstup, kratší než informacím o nepokojích ve Francii. V článcích na Seznamu, na Novinkách, na iRozhlase byl zkreslen počet účastníků a zdůrazněn především incident u Národního muzea. Media se kupodivu zdržela proruského akcentu při hodnocení této akce, nezdržel se naopak pan Rakušan, který prohlásil:
„Vyvolává to totiž dojem, že celá tzv. demonstrace proti bídě byla jen zástěrkou proruské provokace, a k takovým projevům rozhodně nemůžeme být tolerantní.“
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/demonstrace-vaclavske-namesti-pro-fiala-rakusan_2303111955_afo
Postupem času se tato objektivita jistě změní, na portálu Seznam médium jsem zaznamenal již první „informační“ vlaštovku. Jakási Apolena Tůmová zde má tendenční článek jak z dob totality s názvem:
Demonstrace na Václaváku. Žádné Česko proti bídě, ale hajlování, násilí a propagace terorismu.
Z Česka proti bídě se stala akce propagující nejhorší totalitní systémy a lůza si vybila svojí frustraci agresí proti pořádkovým silám, které chránily národní památku. Což vzápětí odsoudili i vrcholní politici včetně ministra vnitra Víta Rakušana nebo předsedkyně sněmovny Markéty Adamové Pekarové.
Naštěstí má proti lůze pan Rakušan, kromě poslušných novinářů a blogerů, ještě navíc program KRIT, jež byl v projevech často zmiňován v souvislosti se svobodou slova a šířením informací, kdo si dá práci a prohlédne si jeho stránky, upřímně se zděsí všech možných doporučení Krizového informačního týmu MV, návodů na komunikaci s veřejností, ale i stylistické charakteristiky textu jako z dob studené války.
Není proto divu, že mají svůj KRIT, zaplněný „Václavák“ nespokojenou veřejností našim vládcům určitě klidu nepřidá, oni jistě dobře vědí, že na demonstraci proti bídě nepřišly tisíce lidí, ani nižší deseti tisíce, ale bylo nás tam daleko více. Zdá se, že čím více lidí na demonstraci přijde, tím neurčitější číslo pak v médiích zazní. Pan Rajchl a hnutí PRO je zřejmě pro vládu nebezpečnější parta, než byl Vrabel, a nebýt incidentu u Národního muzea, vše by proběhlo v klidu.
Řečníkům šlo u vymanění jak z bídy ekonomické tak i duchovní, snažili se apelovat na to, aby každý začal sám u sebe. Dále řečníci nechtěli, aby Česko byla kolonie v područí EU, nechtěli, abychom se nenechávali vtahovat do cizích konfliktů, abychom nechávali na svém území cizí vojska, chtěli mír a jednání, upozorňovali na inflaci na nedostatky zásobování léky, na zdražování energií a potravin, byli proti nehorázným investicím do vojenství a naproti tomu ochuzování důchodců, mladých rodin i učitelů, zkrátka zazněla kritika neplnění slibů, které vláda ve svém prohlášení dala, aby jej po po roce a dvou měsících musela přepisovat, protože „prý“ nevěděla.
Zabrousíte-li na stránky vláda/cz, zjistíte, nové prohlášení vlády slibuje téměř totéž co mluvčí PRO, jen to zbrojení a vnitřní bezpečnost jí leží na srdci trochu více, slova prohlášení jsou krásná, leč se liší od činů, které vláda zatím dělá - v duchu dialogu, tuším, ze seriálu Hercule Poirot, kde se jakýsi politik ohrazoval proti námitce svého odpůrce, který mu řekl, že to není možné, aby cosi udělal, na tuto námitku kritizovaný odvětil: „Proč bych nemohl, když jsou to takoví idioti, že si mě zvolili.“
Když se podívám na jednotlivé řečníky, nebudu jmenovat všechny, organizátor protestu pan Rajchl byl rozhodně spokojen, že na jeho akci přišlo tolik lidí a dost si to užíval, ale nejvíce pozornosti davu si užil Jiří Hanč ze stáje „žlutý špendlík“ Daniela Landy, hřímal o sto šest a členy vlády, když už chtějí pomoci Ukrajině, vyzval, aby šli tam šli bojovat. Odborář Dufek mě svou dikcí připoměl Václava Havla při jeho prvním projevu na první povolené demonstraci ke dni lidských práv v roce 1988, z videa nás pozdravil Igor Chaun a slunce v duši popřál Lukáš Pollert. Bývalý ředitel školy Petr Vrána brojil proti výuce jediné zjevené pravdy, kterou se děti musí učit ve škole.
Ano, řečníci si užívali pozornosti „tisíců“ až příliš, projevy byly dlouhé a svým způsobem si podobné, všechny kritizovaly vládu, žádaly její demisi, případně vyzývaly k předčasným volbám. Já odešel asi po hodině a půl, ač mi ještě není v budoucnosti pro důchod plánovaných 68, záda mi bolela jak čert, takže jsem to zabalil při projevu evangelického pastora Zdeňka Karáska, který kázal cosi o upadajícím duchovnu a pánu bohu, soudím, že asi neznal Nietzscheho výrok – Bůh je mrtev, nebo se o něm ještě nedozvěděl.
Ani já v té chvíli netušil, co se stane. Říkal jsem si, že je dobře, že přišlo dost lidí a celá akce proběhla bez problémů, vláda má kliku, že jsme disciplinovaný národ. Až když jsem přijel domů, zjistil jsem, že bohužel došlo k incidentu u Národního muzea. Jakýsi, podle ironicky pojaté reportáže redaktora Reflexu Martina Bartkovského, Slávek Popelka z Holešovské výzvy před demonstrací burcoval dav, aby až to skončí, vzal útokem Národní muzeum a strhl dolu ukrajinskou vlajku. Zřejmě se skutečně po demonstraci se znovu chopil iniciativy, vzal amplión a opět zblbnul pár pitomců, aby ho následovali. Mezi tisícihlavým davem se vždycky najdou hovada, která se sem přijela vyřádit a nechat strhnout k odsouzeníhodným nepřístojnostem, aniž by vůbec uvažovala, že jejich hloupá aktivita celou demonstraci zdiskredituje, a nebude se pak psát o ničem jiném. Opravdu tímto incidentem hnutí PRO odhalilo svou proruskou tvář, jak píší novináři? nebo... raději nepřemýšlet, nebo to smažou.
Na závěr pan Rajchl slíbil další demonstrace, tlak na vládu a dokonce vyzýval ke generální stávce. Přiznávám, že nejsem přesvědčen, že toto hnutí přinese nějakou výraznou změnu, jak slibuje (takových už bylo). Aby k nějaké změně došlo, musela by neoliberální ideologie, která je vládou bohatých pro bohaté, nahrazena novým paradigmatem, šetrným jak k lidem tak k přírodě. Možnosti tu jsou.
Tisíce lidí na václaváku (Jan Lněnička)
