Volby v Británii - blíží se apokalypsa?

 Nejde mi jen o Británii, zdá se, že po roce 1989 je každý nový leader, až na malé výjimky, vždy horší, než ten předchozí. Jde svět ke dnu?  

 Ve spojených státech po Georgi W. Bushovi přišel Barack Obama, od něhož se čekal zázrak. Zázrak se nekonal, zklamaní Američané se naštvali a na just zvolili tu nejhorší variantu: Donalda Trumpa, tweetového prince. Snad se lidem zdálo, že Donald Trump je ztělesněním amerického snu, což není tak docela pravda, protože otec mu pár dolarů do začátku půjčil.

„Donalda Trumpa vynesli k prezidentství bílí muži, kteří mají dojem, že jejich ekonomický a kulturní status upadá a země přeje menšinám,“ píše Daniel Prokop v Salonu Práva. Možné to je, ale spíše se hroutí koncepce liberálně demokratické společnosti. https://www.novinky.cz/kultura/salon/clanek/uvod-do-prakticke-sociologie-temne-stiny-americkeho-vezenstvi-40045043

„Liberální demokracie podle Fukuyamy nejlépe ze všech dosud vyzkoušených socioekonomických systémů uspokojuje nejen lidskou touhu, či lidský rozum, ale i lidskou touhu po uznání. Proto podle něj představuje ‚nejspravedlivější režim ve skutečnosti‘ (str. 317). Současná liberální demokracie má sice řadu problémů (bezdomovectví, drogy, organizovaný zločin, poškozování životního prostředí, konzumerismus atd.), nicméně ty jsou podle Fukuyamy v zásadě řešitelné v rámci liberální demokracie, která prý navíc netrpí žádnými elementárními vnitřními rozpory.“https://cs.wikipedia.org/wiki/Konec_d%C4%9Bjin_a_posledn%C3%AD_%C4%8Dlov%C4%9Bk

Fukuyama zapomíná, že v samotném systému liberální demokracie je problém: nespravedlivé rozdělování bohatství, střídání hospodářských cyklů, růst růstu a samozřejmě, míti co nejvyšší zisky, aniž by se bral ohled na kohokoliv a cokoliv. Pro většinu lidí začal být neoliberální systém nefunkční. Bohužel, prostřednictvím propagandy, příčiny vidí jinde: v přistěhovalectví, v polských dělnících, cikánech, v ekologismu, v LGBT, v evropské unii a podobně.

Na této vlně se nese v Británii další „týpek“ z galerie novodobých politických karikatur: Trumpův klon – Boris Johnson. Ten zahrál na strunu britských voličů toužících po konečném řešení brexitové války tak dovedně, že s přehledem vyhrál volby. Za všechno zlo může evropská unie, jasné heslo, které pochopí každý. Na jeho rivala Jeremy Corbyna byla nakydána špína, na kterou reagoval velmi slabě, popřípadě vůbec. Chtěl-li upravit spravedlivější poměry v Británii, stal se z něho socialista, který chce brát schopnějším. Tuto floskuli často slýcháváme z úst pravicových politiků, kteří si chtějí hrát na spravedlivé, přičemž lobbují za nejbohatší část obyvatelstva: bankéře, majitele korporací, privatizátory a naprosto jim nejde o drobné podnikatele a malé podniky.

V politice na obou stranách oceánu zkrátka vyhrávají podobné typy politiků, jejichž politický program se dá jednoduše zkrátit na heslo: Co já vám slíbím, to vám nikdo nedá. Ale abychom nezůstávali jen v Británii a ve Spojených státech. I Rusko má vůdce o jehož psychologickém profilu by se dalo pochybovat, oproti němu jsou západní velkohubí lídři prachobyčejní nýmandi. V Maďarsku máme Orbána, u nás tandem Zeman, Babiš, čím dál tím lépe. Na konci krátkého úseku „neoliberálních dějin“ se vynořují patologičtí jedinci, kteří se bez skrupulí chápou moci, rozdělují společnost, rozdmychávají nenávist a zavádějí nás do apokalypsy, která možná již začala.

Přes všechny argumenty stále nechápu, kde se v lidech bere ta schopnost zvolit ze všech špatných možností tu nejhorší. Podtrženo a sečteno, je čas nejen na změnu politickou, ale i systémovou. Pokud zůstane maximalizace zisku základním kamenem společenského uspořádání, nezachrání nás ani ten poslední spravedlivý, kterého si výjimečně zvolíme, vždycky přijde někdo po něm.